San Gimignano

Město v provincii Siena ležící 38 kilometrů od její stejnojmenné metropole. Dodnes si zachovalo svůj středověká ráz a jeho atmosféra je neopakovatelná. Je nejspíš nejvíce prostoupeno historickou náladou ze všech toskánských měst. A to díky morové ráně, která ho postihla ve čtrnáctém století a způsobila jeho úpadek a tím i nezájem o něj a jeho další rozvoj.

I když má San Gimignano pouze okolo 7000 obyvatel, rozléhá se na 138 kilometrech čtverečných a je ho vidět z dálky. Upozorňuje na sebe několika rodovými věžemi, které se zachovaly z dob minulých. Z původních sedmi desítek těchto staveb je jich dnes už jen asi čtrnáct, přesto ale siluetě města jasně dominují.

Za zmínku stojí jistě i fakt, že od roku 1990 je na seznamu světového dědictví UNESCO zapsáno historické jádro tohoto pozoruhodného historického sídla.

Historie

Už ve 4. století před naším letopočtem osídlili oblast Etruskové. Jejich osada se jmenovala Velathri, podle bohyně lesů, kterou uctívali. Jméno Silvia zase získalo místo s nadvládou Římanů. Svoje současné pojmenování dostalo až v šestém století. Vděčí za ně svému ochraniteli, Svatému Gemignanovi, biskupovi modenskému. Ten město uchránil před nájezdy barbarů.

V jedenáctém století bylo San Gimignano malou osadou, čítají pouze čtyři domy. O století později už je městem. Postupně se stává bohatým a vzkvétajícím obchodním centrem. Nacházelo se totiž na spojnici Itálie a Francie, což využilo k obchodování se šafránem a vínem.

Šlechtické rody zde, ve čtrnáctém století, stavěly paláce, ale také obranné věže, kterých zde bylo více než sedmdesát. V této době mezi sebou bojovaly dva znepřátelené rody. Přívrženci papeže Ardinghelli se zastánci císaře Salvuccii. Po téměř století jejich rozporů a krvavých půtek mělo město všeho plné zuby a povolalo na pomoc Florenťany. Ti sem sice navrátili klid, ale zároveň tu zůstali, což se starousedlíkům nelíbilo. Jejich protesty jim ale nebyly nic platné.

Pod nadvládou Florencie město postupně upadalo, export téměř zanikl. Pro tehdejší obyvatelstvo jistě nic povzbuzujícího. Nicméně ve spojení s morovou epidemií je tento úpadek „vinen“ tím, že se město dochovalo ve své původní gotické podobě. A když se sem tedy ve 20. století vrátil rušný život v podobě turismu, bylo a stále je se na co dívat a co prozkoumávat.

Památky a umění

Město je plné památek a obdivovat architektonické skvosty lze na každém kroku. Na důkladnou prohlídku a poznání San Gimignano nestačí jedno dopoledne, ale ani celý jeden den.

S výčtem historicky cenných klenotů můžeme začít u městské jižní brány Porta San Biovanni. Je to velmi hezká stavba, která se dochovala ze 13. století. Náměstí Piazza della Cisterna je trojúhelníkové tvaru a v jeho středu se nachází kamenná studna. Dále na něm můžeme najít dva starobylé paláce.

Také na dalších náměstích se nacházejí různé dómy a paláce. V jednom z nich, Palazzo del Popolo, sídlí samospráva města. Slavný je i Pallazo Comunale, kde měla v minulosti své zázemí městská rada. K němu náleží i nejvyšší věž.

Postavit větší si nikdo netroufl, protože to bylo považováno za zločin. Z této věže je úchvatný výhled na město a tak se jistě vyplatí vyšlápnout na její vrchol. V Pallazo Comunale je také Dantova místnost. Vyzdobená a připomínající krátký pobyt slavného umělce v těchto končinách.

Ve věži ďáblice, Torre della Diavola, je vybudováno muzeum mučících nástrojů, tak jak se v minulosti používali. Poučná podívaná pro otrlé.

A konečně pevnost Rocco. Tu vybudovali Florenťané, aby starousedlíky nenapadlo proti nim brojit, když město ve 14. století ovládli. Dnes jsou z původně pyšné stavby ruiny zarostlé olivovníky, které ale nutí romantické duše snít o časech dávno minulých.

Samozřejmě je v San Gimignano mnoho dalších míst, které stojí za návštěvu. Tak neváhejte a vydejte se je poznat. Nebudete litovat.